Členství v:
Ikar-Cisa eaws UIAGM Česká asociace horských vůdců

Rady, tipy, metodika - Windchill - pocitová teplota

Úvod Obtížnost túr Lyžování s horským vůdcem Co s sebou Horolezecké lano Orientace v terénu Windchill
Freeride

WINDCHILL - POCITOVÁ TEPLOTA

Proti mrazu a dalším rozmarům počasí chrání oděv a vrstva teplého vzduchu u povrchu těla. Pokud však jsou molekuly ohřátého vzduchu rozptýleny větrem a nahrazeny molekulami studeného vzduchu, může ztráta tělesného tepla vést k podchlazení a lokálním omrzlinám. Čím silnější je vítr, tím rychlejší bude ztráta teploty. Stupeň ochlazení způsobeného kombinací větru a nízkých teplot se nazývá „Wind Chill“ (český termín zatím není jednotný, užívá se např. větromrazový index, větrozima, efektivní či pocitová teplota, ale nejčastěji zůstává anglický název).

Pocitová teplota je obecně diskutované téma mezi obyvateli polárních oblastí, ale velmi důležitá je mimo jiné i pro horaly, lyžaře a námořníky. Efektivní teplota určuje, za jak dlouho může omrznout kůže na nechráněném místě.

Pocitová teplota je počítána na základě reálné teploty a rychlosti větru podle následujícího vzorce:
,
kde:
WCT = pocitová teplota, T = reálna teplota, V = rychlost větru

Konstanty jsou definované pro různé jednotky – v tomto případě byly použity °C a km/h. Vzorec byl nedávno upraven zejména vzhledem k měření rychlosti větru. V předchozím vzorci byla uvažovaná rychlost větru přibližně 10 m nad zemí ačkoli realističtější předpoklad je 1m, což diky efektu tření může snížit změřenou rychlost až o třetinu.

POROVNÁVACÍ TABULKA


kde:
Tair (°C) = aktuální teplota vzduchu v °C, V10 (km/h) = rychlost větru ve výšce 10 m v km/h
Wind Chill calculator (english)




ORIENTAČNÍ HRANICE OMRZNUTÍ

- Riziko omrznutí při dlouhodobém působení (30 minut) při –28 °C
- omrznutí možné do 10 minut při –40 °C (kratší doba pokud působí vytrvalí vítr více než 50 km/h)
- omrznutí možné do 5 minut při –48 °C (kratší doba pokud působí vytrvalí vítr více než 50 km/h)
- omrznutí možné za 2 minuty nebo i dřív při –55 °C



VÍTR

Vítr je horizontální proudění vzduchu v atmosféře. Je vyvolaný rozdíly v tlaku vzduchu a rotací Země. Při jeho popisu nás zajímá jeho směr, rychlost a ochlazovací účinek.
Rychlost (síla) větru se klasifikuje buďto přesným určením jeho rychlosti (kilometry za hodinu, metry za sekundu, míle za hodinu), nebo ve stupních, které se určují odhadem podle Beaufortovy stupnice rychlosti větru. Rychlost větru se v čase výrazně mění, proto se často udává průměrná rychlost větru (za určité období, např. 1 nebo 5 minut) a nárazová rychlost větru (maximální rychlost při jednorázovém nárazu).
Směr větru se udává dle směru, odkud vítr vane - buď přesněji pomocí azimutu (0 až 360°), nebo v meteorologii pomocí světových stran (zpravidla s přesností na 22,5°, tj. s rozlišením na S, SSV, SV, VSV a V směr).
Rychlost i směr větru se měří pomocí anemometru nebo se dá odhadovat podle jeho účinků.

BEAUFORTOVA STUPNICE RYCHLOSTI VĚTRU

Jak poznat podle pohybu člověka, vodní hladiny, stromů, kouře, pohybu prachu a jiných částic rychlost či sílu větru.



Francis Beaufort se narodil 7. května 1774 v County Meath (Irsko) v rodině reverenda Daniela Augusta Beauforta (farář v Navay) a zemřel 13. prosince 1857 v Londýně.

Od 13 let Beaufort pobýval na moři jako stevard britského námořnictva. Již od mládí měl zálibu v meteorologii a jako kadet si ve svých 16 letech začal vést pravidelné meteorologické záznamy. Vedle informacích o síle větru obsahovaly zápisy také informace o počasí. Beaufort vytvořil vlastní kódování, kterým označoval počasí.

Beaufortova stupnice
V červnu 1805 byl jmenován velitelem válečné plachetnice H. M. S. Woolwich, která se plavila do Jižní Ameriky do zátoky Rio de la Plata. Beaufort měl za úkol řídit hydrografický výzkum. Při této plavbě Beaufort sestavil v letech 1805 - 1808 stupnici pro odhad síly větru na moři. Toto kódování bylo v roce 1833 přijato jako oficiální značení v britském námořnictvu. A v roce 1935 přijala mezinárodní konference upravenou formu tohoto kódování pro výměnu meteorologických údajů. Takzvaná Beaufortova stupnice byla v britském námořnictvu od roku 1838 povinně používána pro všechny zápisy do lodních deníků.

Jeho původní stupnice z let 1805-1808, stejně jako stupnice z r. 1838 se však týkala pouze odhadu síly větru na moři a byla rozčleněna podle počtu a druhu plachet použitých při plavbě soudobé fregaty. (Nejnižší stupeň znamenal nemožnost plavby, nejvyšší vichřici, při níž nemohla být rozvinuta žádná plachta.) Teprve značně později byly realizovány snahy stupnici kvantifikovat i upřesnit s ohledem na vývoj lodí. Charakter povrchu moře, který umožňuje odhad síly větru podle vlnění mořské hladiny jako kritérium výskytu určitého stupně Beauforta zavedl až v r. 1927 německý kapitán P. Petersen.

Za dobu svého používání Beaufortova stupnice prodělala množství změn, které reagovaly na aktuální potřeby měření síly větru. Např. v roce 1946 International Meteorological Committee rozšířil počet stupňů na 17 (z původních 12 stupňů) a definoval stupně rozsahem rychlostí větru měřených ve výšce 10 metrů nad povrchem. Tím byla Beaufortova stupnice síly větru změněna na Beaufortovu stupnici rychlosti větru.

Původně nesloužila pouze k odhadu rychlosti větru, ale byla dvanáctibodovou škálou vztahující se k vhodnosti pro plavbu s určitým počtem plachet. Pro nenámořní použití byla upravena v roce 1850, kdy byla též přibližně určena rychlost větru u různých stupňů pomocí anemometru. Standardizována byla v roce 1923. Od roku 1969 se vyskytuje i v 17 stupňové podobě, když byla nastavena o 5 stupňovou Saffir-Simpsonovu stupnici hurikánů (SSSH). První stupeň SSSH je v takovémto případě roven 12 stupni BS, 2. stupeň SSSH odpovídá 13. stupni BS a tak dále.

Zraněn ve službě
V letech 1811 - 1812 se plavil ve východním středomoří, kde prováděl hydrografické výzkumy a hlídkování proti pirátům. V červnu 1812 při astronomických měřeních byla skupina vedená Beaufortem napadena nepřátelskými oddíly místního paši. Při ústupu na loď H. M. S. Fredrikssteen byl Beaufort zasažen střelou do kyčle a musel se několik měsíců léčit. Koncem roku se loď vrátila zpět do Anglie. Francis Beaufort se už nikdy nevrátil do služby na moři, i když v britském námořnictvu zůstal až do svých 81 let.

Od roku 1829 byl Beaufort oceánografem britského námořnictva.
V roce 1846 byl Francis Beaufort jmenován kontraadmirálem. V roce 1848 byl Beaufortovi propůjčen titul komtur z Bath.
Francis Beaufort byl penzionován v roce 1855 po 68 letech služby.




Zdroje a odkazy:
www.chmu.cz
Meteorological Service of Canada

Šipka MOUNTAIN ACADEMY Šipka Lavinový kurz BASIC Šipka Skialpový kurz BASIC Šipka HAUTE ROUTE Šipka Freeride Gletscher M. Šipka Kurz lezení v ledu Šipka Císařská haute route Šipka SKIALP ACADEMY
ŠipkaAKTUALITY, INFO
ŠipkaFOTOGALERIE
ŠipkaKALENDÁŘ AKCÍ
ŠipkaPOČASÍ, LAVINY, CHATY
Alpy4000.cz na Facebooku Alpy4000.cz na Youtube
PARTNEŘI
© , Frenky a Kristýnka 2017, všechna práva vyhrazena

PARTNEŘI


Webdesign www-tvorba.cz
Tvorba www stránek za nízké ceny