Výstupy v horách bývají nádherné. Pocity, které pak máme možnost zažívat, si odnášíme s sebou dolů do naších domovů. Často se pak ve vzpomínkách vracíme právě sem. Jenže ...jenže během zlomku vteřiny se může někdy stát, že vše bude už navždycky jinak ...

Celé letošní léto jsem s vámi mnohokrát stoupal na Allalinhorn (4 027 m) a pokaždé mi v jednom místě trochu mrazilo v zádech. Klasický výstup na tento nejznámější vrchol v tomto "Údolí víl" vede od Metra dvojím způsobem. Buď horem pod prudkými srázy severovýchodní stěny a nebo kousek níž, nejprve dlouhým traverzem a pak kličkováním mezi mohutnými trhlinami.

Letos tomu bylo naprosto stejně. Většinou si člověk může zvolit variantu, která mu bude lépe vyhovovat. Volba byla většinou závislá na bezpečnosti či spíše nebezpečnosti konkrétní trasy. Jenže letos to bylo úplně jedno. V rámci dolní ztrasy na vás číhal obrovský ledový výlom a nahoře ledový výlom menší a sem tam navíc i lavinová deska o kousek níž :-)

Pokaždé, když jsem tam tudy stoupal, tak jsme doufal, že nás to případně mine. Po události z letošního Mont Blanc du Tacul jsem už tak optimistický nebyl ... No nakonec snad vše dopadlo dobře. Sérak se minulý týden zřítil skoro celý a cesta je tak volná :-))) Dneska se tady akorát svezla jedna dvojka v lavince (cca 200 - 300 m) z čerstvě nafoukaného sněhu a jedinou škodou byl naštěstí jen poztrácený matroš :-)))

Tak hodně štěstí na krásné vzpomínky :-)))

















Nebyly vloženy žádné příspěvky

Jméno
Komentář